O investičních filozofiích

Při investování (nejen) do akcií je vhodné uplatňovat předem danou strategii, často nazývanou investiční filozofie. Mou velkou chybou v prvopočátcích investování do akcií bylo, že jsem předem žádnou takovou investiční filozofii neměl a akcie jsem nakupoval spíše podle aktuální nálady, dojmů, trendů na trhu a podobně. Teď říkám, že by bylo bývalo dobré se tomuto chování vyvarovat. Na druhou stranu jsem rád, že jsem si tím prošel a ověřil si pravdivost tvrzení, že je potřeba mít předem definovánu nějakou racionální strategii – investiční filozofii.

Investiční filozofie každého investora by měla odrážet jeho samého, měla by vystihovat jeho názor na efektivitu trhu, racionalitu ostatních investorů a obecně fungování trhů.

Investičních filozofií je celá řada a jak píše pan Daniel Gladiš ve své knize Naučte se investovat: „s určitou nadsázkou by se dalo říci, že je tolik investičních filozofií, kolik je investorů“. Přesto existuje několik základních investičních filozofií, které jsou dobře vymezitelné. Mezi ně podle pana Gladiše patří:

• růstová filozofie,
• hodnotová filozofie,
• časování trhu,
• strategie využití arbitráží,
• strategie aktivního obchodování a
• technická analýza.

(popis jednotlivých filozofií viz zmíněná kniha)

Ze všech uvedených filozofií je mně osobně nejbližší hodnotová, ta se zabývá skutečnou hodnotou toho, co kupujeme (např. akcie) a porovnává ji s aktuální tržní hodnotou (za kolik je možné ji koupit). Na základě tohoto porovnání se pak dá o akcii usoudit, zda je levná či nikoliv. Pochopitelně je akcie levná v případě, že je její skutečná hodnota vyšší, než její tržní hodnota. No a zcela logicky je doporučováno vybírat si pro své investice právě levné akcie.