pondělí 26. listopadu 2012

Jak na finanční analýzu - díl 1


První video návod ze série: Jak na finanční analýzu. V tomto prvním díle se podíváme, kde hledat zdrojová data pro finanční analýzy společností.
   

sobota 17. listopadu 2012

Stručný video návod "Jak na hodnotový screening akcií"


Stručný video návod "Jak na hodnotový screening akcií" za použití nástroje jménem Stock Screener, který je na stránkách Google Finance.
   

sobota 10. listopadu 2012

Jak na hodnotový screening (část 3)

Nástrojů, které lze při hodnotovém screeningu zdarma využívat je celá řada. Já osobně jsem zkoušel zejména Stock Scrceener v Google Finance a před delší dobou také Stock Screener v Yahoo Finance. Zkoušel jsem i jiné, ale je asi zbytečné zde vyjmenovávat všechny. Stačí totiž zadat spojení: "Stock Screener" do vyhledávače google a vyjede nám několik stránek odkazů na všemožné nástroje, pomocí kterých lze filtrovat akcie podle nastavených kritérií.

Na co se však chci v tomto článku zaměřit, je zejména použití konkrétního nástroje a za ten jsem zvolil Stock Scrceener v Google Finance. Důvod této volby je, že mi přijde dostatečně jednoduchý a intuitivní, aby ho mohl využívat každý, kdo má počítač a připojení k internetu.

Po otevření stránek se zmíněným screenerem se objeví okno, ve kterém jsou předvybrány kritéria: "Market cap" (tržní kapitalizace), "P/E ratio" (PE), "Div yield (%)" (DY) a "52w price change (%)" (procentuální změna ceny akcie za posledních 52 týdnů) viz (obr.1).

obr.1

Z přednastavených kritérií mě osobně zajímají pouze "P/E ratio" (PE) a "Div yield (%)" (DY). Ostatní dvě mohu odstranit pomocí křížků vpravo u kritérií. Dále bych pomocí "Add criteria" přidal ještě "Price to book" (PB), "Current ratio" (CR) a "Total debt/equity (Recent yr) (%)" (DE). Kritéria si samozřejmě můžete vybrat jaká chcete, ale mě osobně se líbí tato kombinace viz (obr. 2).

obr. 2

Jak jsem již popsal v předchozích článcích, jednotlivá kritéria bych osobně volil např. takto:
  • PE maximálně 10
  • PB maximálně 2
  • CR aspoň 1
  • DY aspoň 4%
  • DE maximálně 1 (neboli 100%)

Na obrázku níže (obr. 3) lze vidět výsledné nastavení screeneru spolu s několika zobrazenými výsledky.

obr. 3

Takto tedy vypadá práce se Stock Screenerem na webu google finance. V příštím příspěvku uvažuji o krátkém videu na téma: Jak na hodnotový screening.

Zdroj obrázků: [printscreeny z http://www.google.com/finance#stockscreener].
 

pondělí 5. listopadu 2012

Jak na hodnotový screening (část 2)

Jak jsem slíbil, přináším další část série „jak na hodnotový screening“. V dnešním článku proberu volbu hodnot kritérií DE, Dividenda (DY), Tržní kapitalizace a růst zisku.

Volba hodnot kritérií

  • DE (Debt to equity) – Kritérium udávající jak moc je společnost zadlužená. Asi je možné tvrdit, že čím méně je společnost zadlužená tím lépe. Na druhou stranu nulový dluh může signalizovat neschopnost společnosti pracovat s dluhovým financováním, které v mnoha případech pozitivně ovlivňuje rentabilitu vlastního kapitálu společnosti. Osobně bych toto kritérium při hodnotovém screeningu volil maximálně 1. Pan Daniel Gladiš v knize „naučte se investovat“ by volil dokonce hodnotu CR maximálně 0,6. Zde ovšem existuje velice silná závislost na volbě sektoru a podle toho je vhodné volbu hodnoty tohoto kritéria přizpůsobit. Například u bank není nijak výjimečné, když mají DE třeba přes 10 a ani to dokonce není špatně. Už z podstaty podnikání bank je jasné, že toto kritérium u nich bude vycházet vysoké, neboť předmětem podnikání banky je především práce s cizím kapitálem.
  • Dividenda – Často se též místo samotné dividendy sleduje její poměr k aktuální ceně akcie na burze, který se označuje jako DY (Dividend yield). Pro akcionáře je samozřejmě příjemné, pokud mu jeho akcie vynášejí slušné dividendy a obecně je zřejmě raději, pokud jsou co nejvyšší. Je ovšem vhodné, aby výše vyplacených dividend nepřekračovala vytvořený zisk, neboť by finance na jejich vyplacení museli být zřejmě financovány dluhem nebo v lepším případě kumulovaným ziskem z předchozích let, což není dlouhodobě udržitelné. Určitě je pro akcionáře dobré, když společnost dividendy vyplácí. Dle mého by výše dividendy v podání ukazatele DY měla mít hodnotu (aktuálně) aspoň 4%. Dividendy jsou jedním z hlavních důvodů, proč se o investování do akcií zajímám a rozhodně chci, aby dividendový výnos byl vyšší než je třeba výnos ročního termínovaného vkladu, což nyní může být možná tak okolo 2%. Kdyby dividendový výnos nebyl vyšší, nebo neexistovala perspektiva na jeho zvýšení, tak bych zřejmě volil raději termínovaný vklad, který považuji za bezrizikový, nebo něco na ten způsob.
  • Tržní kapitalizace – Neboli cena celé společnosti vypočtená z ceny akcií a jejich celkového počtu. U tržní kapitalizace se udává, že čím je vyšší, tím je společnost pro investory bezpečnější. Pan Gladiš udává jako minimální přípustnou hodnotu tržní kapitalizace 500 milionů dolarů. Já osobně zrovna tento ukazatel příliš nesleduji.
  • Růst zisku – Pokud má společnost stabilní a rostoucí zisky, pak je to pro její akcionáře jedině dobře. Růst zisku se obvykle sleduje za delší období, např. aspoň 5 let a čím je vyšší, tím lépe. Na druhou stranu nelze předpokládat udržitelnost neustálého a výrazného růstu zisku kterékoliv společnosti. Dlouhodobě nemůže zisk žádné společnosti růst více než celá ekonomika už z důvodu, že by se tato společnost po nějaké době stala celou ekonomikou. Můj názor je, že dobrý je jakýkoliv růst, hlavně aby zisk neklesal. Pan Gladiš zastává názor, že je vhodné, aby zisk v posledních pěti nebo lépe deseti letech rostl aspoň o 4%.

V příštím článku proberu některé nástroje, které lze při hodnotovém screeningu zdarma využívat.
   

pondělí 29. října 2012

Jak na hodnotový screening (část 1)

V minulém článku jsem popisoval, jaká kritéria je dobré při hodnotovém screeningu sledovat a co znamenají. V dnešním článku se zaměřím na volbu hodnot některých těchto kritérií (PE, PB a CR).

Ještě než začnu psát dále, považuji za rozumné uvést, že aby hodnotový screening akcií dělal skutečně to co má, tedy vybíral zajímavé akcie z pohledu hodnotové investiční filozofie, tak je nutné splnění všech zvolených kritérií naráz, nikoliv jednotlivě.

Též je vhodné poznamenat, že u některých kritérií je dobré nejprve popřemýšlet, ze kterého sektoru (např. energetika, bankovnictví apod.) nás budou akcie zajímat a jaké hodnoty jsou v daném sektoru dobré pro potenciálního investora.

Volba hodnot kritérií

  • PE (Price to Earnings) – Jedno z nejvíce známých a sledovaných kritérií. Obvykle se udává, že k nákupu jsou vhodné akcie, co mají PE nižší než 15. Vyšší hodnoty PE jsou přípustné za předpokladu, že úměrně k tomu pravidelně roste i zisk společnosti. Např. u společností, jejichž zisk v posledních deseti letech rostl každoročně o několik procent, je možné tolerovat i vyšší PE než 15. Osobně si myslím, že nejlepší je v případě nákupu akcií zaměřit se na akcie s PE pod 10, přičemž je zároveň dobrá perspektiva, že zisk společnosti nebude klesat. Vždy je dobré si uvědomovat, co PE vlastně znamená. Hodnota PE udává, za jaký násobek (čistého) ročního zisku připadajícího na jednu akcii, se tyto akcie obchodují.
  • PB (Price to Book value) – Další oblíbené kritérium, u něhož se často udává, že maximální přípustná hodnota je kolem 2. I já osobně mám rád, když má akcie PB pod 2. Pan Gladiš ve své knize „Naučte se investovat“ dokonce udává jako maximální hodnotu vhodnou pro investici 1,5.
  • CR (Current Ratio) – Hodnota tohoto kritéria udává, jak dobře je společnost schopna hradit své krátkodobé závazky a jeho nízká hodnota může signalizovat nebezpečí budoucích platebních problémů. Podle mého názoru by měla být jeho hodnota aspoň 1, kdy se velikost krátkodobého cizího kapitálu (tedy krátkodobého dluhu) rovná velikosti oběžných aktiv (tedy aktiv s dobrou likviditou). Podle Daniela Galdiše má být hodnota CR dokonce aspoň 2.


V příštím článku proberu volbu hodnot dalších kritérií (zmíněných v předchozím článku).
   

pondělí 22. října 2012

Hodnotový screening akcií

Při aplikaci hodnotové filozofie v praxi je dobré umět vyfiltrovat ty akcie, které jsou z pohledu hodnotové filozofie zajímavé. V hodnotové filozofii jsou zajímavé především „levné akcie“, avšak zde pozor na výklad tohoto slovního spojení. Levnými akciemi se zde myslí takové akcie, jejichž cena na burze je nižší, než jejich skutečná (vnitřní) hodnota. Proces filtrace potenciálně zajímavých akcií z pohledu hodnotové filozofie je možné nazývat: hodnotový screening akcií.

V hodnotovém screeningu jde především o nastavení takových kritérií pro filtraci, aby jím prošli pouze ty společnosti, které jsou levné (tedy mají vysokou vnitřní hodnotu vzhledem k jejich ceně na burze). Důležitá kritéria, která doporučuje sledovat např. kniha: Naučte se investovat, jsou PE, PB, DE, CR, dividenda, tržní kapitalizace a růst zisku.

  • PE – z angl. price to earnings ratio, neboli poměr ceny akcie k zisku na akcii. Čím je tento ukazatel menší, tím je akcie levnější.
  • PB – z angl. price to book value, neboli poměr ceny akcie k účetní hodnotě vlastního kapitálu připadajícího na jednu akcii. I zde platí, že čím je tento ukazatel menší, tím je akcie levnější.
  • DE – z angl. debt to equity, neboli poměr dluhu k vlastnímu kapitálu společnosti. Čím je tento ukazatel vyšší, tím vyšší je zadlužení společnosti.
  • CR – z angl. current ratio, neboli likvidita společnosti. Ta udává poměr oběžných aktiv ke krátkodobému cizímu kapitálu společnosti. Čím je tento ukazatel vyšší, tím lépe společnost zvládá likvidovat své krátkodobé závazky.
  • Dividenda – pravděpodobně z angl. „divide“ (jako dělit), neboť dividenda znamená podíl na zisku společnosti. Čím vyšší je dividenda vzhledem k ceně akcie, tím lépe pro investora. To ovšem platí za předpokladu, že dividenda je vyplácena ze zisku společnosti a že není vyplácena např. na úkor zvyšování zadlužení společnosti.
  • Tržní kapitalizace – vyjadřuje tržní hodnotu společnosti jako násobek ceny akcie na burze a počtu vydaných akcií. Obvykle se udává, že společnosti jsou pro investory tím bezpečnější, čím vyšší mají tržní kapitalizaci.
  • Růst zisku – často se bere za delší období, např. několik let a určitě je pro investory dobré, když v posledních letech zisk společnosti rostl.

V příštím článku rozeberu jaké hodnoty uvedených kritérií volit, jaké nástroje lze při hodnotovém screeningu akcií použít a jak s těmito nástroji pracovat.
   

čtvrtek 11. října 2012

O investičních filozofiích

Při investování (nejen) do akcií je vhodné uplatňovat předem danou strategii, často nazývanou investiční filozofie. Mou velkou chybou v prvopočátcích investování do akcií bylo, že jsem předem žádnou takovou investiční filozofii neměl a akcie jsem nakupoval spíše podle aktuální nálady, dojmů, trendů na trhu a podobně. Teď říkám, že by bylo bývalo dobré se tomuto chování vyvarovat. Na druhou stranu jsem rád, že jsem si tím prošel a ověřil si pravdivost tvrzení, že je potřeba mít předem definovánu nějakou racionální strategii – investiční filozofii.

Investiční filozofie každého investora by měla odrážet jeho samého, měla by vystihovat jeho názor na efektivitu trhu, racionalitu ostatních investorů a obecně fungování trhů.

Investičních filozofií je celá řada a jak píše pan Daniel Gladiš ve své knize Naučte se investovat: „s určitou nadsázkou by se dalo říci, že je tolik investičních filozofií, kolik je investorů“. Přesto existuje několik základních investičních filozofií, které jsou dobře vymezitelné. Mezi ně podle pana Gladiše patří:

  • růstová filozofie,
  • hodnotová filozofie,
  • časování trhu,
  • strategie využití arbitráží,
  • strategie aktivního obchodování a
  • technická analýza.

(popis jednotlivých filozofií viz zmíněná kniha)

Ze všech uvedených filozofií je mně osobně nejbližší hodnotová, ta se zabývá skutečnou hodnotou toho, co kupujeme (např. akcie) a porovnává ji s aktuální tržní hodnotou (za kolik je možné ji koupit). Na základě tohoto porovnání se pak dá o akcii usoudit, zda je levná či nikoliv. Pochopitelně je akcie levná v případě, že je její skutečná hodnota vyšší, než její tržní hodnota. No a zcela logicky je doporučováno vybírat si pro své investice právě levné akcie.
  

úterý 9. října 2012

Do čeho se dá investovat 10 tisíc Kč?

Hned z kraje pominu možnosti, které nepovažuji za investice, ale spíše za generátory provizí a poplatků bankám či finančním institucím. Těmi myslím především produkty jako je IŽP (investiční životní pojištění), většina OPF (otevřené podílové fondy) a podobně.

Ačkoliv se může zdát, že částka 10 tisíc Kč je značně limitující a pro investování nepoužitelná, tak mě napadají hned 2 možnosti, jak ji chytře investovat. V mém okolí existuje mnoho lidí, kteří by rádi investovali, ale nedisponují příliš vysokými částkami. Na jejich otázku, do čeho bych investoval volných 10 tisíc Kč, bych asi ihned odpověděl do akcií. Od této částky to podle mě v případě akcií začíná dávat smysl.

Druhá možnost, která mě napadne, a která je v případě takovýchto částek možná i o dost zajímavější, je investovat do malých výdělečných webů. Není to tak dávno, co jsem narazil na web zabývající se právě investováním do webů: Inwebstor.cz. Dle mého názoru je to web s užitečnými informacemi, které mohou začínajícím v ledasčem pomoci. V jednom z příspěvků se řeší například i „Kde koupit ziskové weby“. Z českých portálů, kde lze weby kupovat, prý připadá v úvahu zejména Webtrh.cz. Pokud se ovšem nebudeme chtít omezovat na české a slovenské weby a omezenou nabídku, pak je údajně vhodným kandidátem Flippa.com, kde je možné pořídit výdělečný web už i za cenu několika desítek dolarů.

Napadají Vás nějaké další možnosti, jak smysluplně investovat 10 tisíc Kč?
  

sobota 29. září 2012

Co nás může překvapit v začátcích investování?

Na počátku investování (nejen do akcií) nás může nemile překvapit několik faktorů, které snižují případné zisky. Mezi tyto faktory patří samozřejmě transakční náklady ale i náklady na vedení účtu spreadydanězpoždění dat z burzy a další. Pojďme se na jednotlivé faktory podívat trochu blíže a rozebrat možnosti, jak se jim vyhnout.

Transakční náklady vznikají, pouze pokud probíhají transakce (tedy nákupy a prodeje akcií apod.). Lze je pochopitelně snížit minimalizací počtu transakcí a též výběrem vhodného brokera, u kterého jsou transakční náklady nízké. S náklady na vedení účtu je nutné počítat pouze u některých brokerů. Naštěstí pro většinu začínajících investorů bez většího kapitálu je na trhu dost brokerů, kteří za vedení účtu nic nepožadují. Pro mě osobně jsou transakční náklady a náklady na vedení účtu klíčovými faktory při výběru vhodného brokera.

U méně likvidních cenných papírů jsou obvykle velmi podstatným faktorem spready. Spread zde znamená rozdíl mezi nabídkovou cenou a poptávkovou cenou cenného papíru. Nabídka cenného papíru je na burze zpravidla za vyšší cenu, než je poptávka po něm. Důvodem této skutečnosti je, že kdykoliv se na burze setkává nabídka s poptávkou, probíhají transakce, dokud se příslušná nabídka, poptávka či obojí neuspokojí v plné výši. Pak již na burze zůstane jen nabídka za vyšší cenu a poptávka za nižší cenu, čímž opět vznikne rozdíl mezi nabídkovou a poptávkou cenou, tedy spread. Asi hlavní možností jak se spreadům vyhnout, je zaměření se na dostatečně likvidní tituly, u kterých bývají spready nízké. To však je bohužel krok, který nás může ochudit o množství zajímavých investic zejména z pohledu hodnotové investiční filozofie, která se často zabývá právě tituly, které stojí stranou zájmu většiny investorů (čímž je u nich nižší likvidita).

Zejména pro dividendové a krátkodobé investory jsou značnou přítěží snižující jejich zisky daně. Co se dividend týče, tak z nich je ve většině zemí strhávána srážková daň z dividend. U nás tato daň činí 15% a dividendy nám na účet přijdou již zdaněny. Další daní je zde daň z kapitálových zisků, tedy zisků, jež plynou např. z prodeje akcií za více peněz, než za kolik jsme je nakoupili. Tuto daň nemusíme platit, pokud splníme tzv. daňový test. Daňový test má u nás v ČR aktuálně délku 6 měsíců, ale tuším, že se chystá prodloužení na 3 roky. Abychom splnili daňový test, musíme případné kapitálové zisky (např. z nedávno nakoupených akcií) realizovat až po uplynutí zmíněné doby, jinak vznikne povinnost odvést daň z kapitálových zisků. Pro podrobnější a přesnější informace o daních doporučuji podívat se do zákona o daních z příjmů.

Posledním faktorem, který jsem uvedl je zpoždění dat z burzy. Tento faktor je závislý na tom, odkud data máme, zda ze stránek příslušné burzy (kde bývá značné zpoždění), nebo třeba z našeho účtu u brokera, přes kterého investujeme. Toto zpoždění bývá různé i v rámci jednotlivých brokerů. Zpoždění dat je často příčinou toho, že již není možné prodat či koupit cenný papír za poslední známou cenu a možná prodejní či kupní cena je již někde jinde. Tento problém je opět možné eliminovat výběrem brokera, který zprostředkovává data z burzy minimálně zpožděná. Bohužel je to často na úkor nákladů na vedení účtu.

středa 19. září 2012

S kolika penězi se dá začít investovat do akcií?

S kolika penězi se dá začít investovat do akcií? Odpověď na tuto otázku je do jisté míry subjektivní záležitostí. Například můj názor je, že pro začátek je ideální mít k dispozici finanční obnos v rozmezí 10 až 100 tis Kč.

Investovat částky, které jsou výrazně nebo dokonce řádově menší než 10 tis Kč nemá příliš smysl z pohledu jak potenciálních budoucích výdělků, tak i z pohledu transakčních nákladů, které mívají jistou minimální výši. Obvykle jsou transakční náklady u jednotlivých brokerů vypočteny procentuálně z objemu transakce (nákupu či prodeje) a aby se zabránilo příliš malým obchodům, které by se brokerům nevyplatily, tak je zde právě ta minimální výše transakčních nákladů. Obvykle bývají tyto minimální transakční náklady v řádech desítek až stovek korun, takže pokud bychom měli v úmyslu investovat např. 1 000 Kč, tak by transakční náklady činily řádově jednotky až desítky procent, což už na první pohled zřejmě nebude to pravé ořechové. Za normálních okolností, kdy investujeme rozumné částky, by transakční náklady neměly v žádném případě přesáhnout jedno procento (aspoň u slušných brokerů).

Částkám vyšším než 100 tis Kč je též dobré se v počátcích investování raději vyhnout. To zejména z důvodů, že pokud na počátku uděláme nějakou chybu jako třeba ukvapenou investici, tak je dobré přijít o pár tisíc, než o pár milionů. Každý kdo má v plánu začít investovat a zatím nemá buď žádné zkušenosti, nebo jen zkušenosti z demoverzí či „obchodováním na papíře“, tak si může být jist, že nějaké ty ukvapené investice určitě udělá. Dokud člověk neinvestuje skutečné peníze, tak si může myslet, že jeho se to netýká, ale opak je pravdou. Sám jsem si vyzkoušel.

Jedny z nejhorších chyb, co jsem několikrát zejména v počátcích udělal, byly:
  • Propadání náladám trhů (prodávání / kupování akcií, když prodávají / kupují ostatní) a
  • vsázení na rady ostatních bez jakékoliv vlastní analýzy.

Ačkoliv mě tyto chyby stály peníze, jsem za ně velice rád, neboť jsem si z nich vzal ponaučení, že téměř vždy je mnohem lepší dát sám na sebe a svou analýzu, než na cokoliv jiného. I když jsem o tom mockrát četl, stejně jsem se o tom přesvědčil i na živo a jsem si jist, že se to nevyhne ani vám, co budete s investováním začínat.
  

úterý 11. září 2012

Jak či kde začít investovat do akcií

Když jsem se kdysi seznámil s pojmem akcie, dost dlouho mi trvalo, než jsem vůbec zjistil, jak se vlastně dostat k investování do akcií. Po dlouhém prolézání všemožných stránek a fór jsem došel k tomu, že nejprve je nutné nalézt nějakého brokera / makléře / zprostředkovatele obchodování s cennými papíry. Říkal jsem si fajn, teď vím, koho mám asi hledat ale kde?

Pro ty, kdo nyní řeší podobný problém, mohu doporučit navštívit stránky ČNB sekci „Dohled nad finančním trhem“, kde se dá proklikat až na „Seznamy regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu“, kde nás budou zajímat Obchodníci s CP a pobočky zahraničního obchodníka s CP“. To je v podstatě seznam subjektů na území ČR, které mohou připadat v úvahu pro založení „akciového účtu“. Jsou pochopitelně i možnosti založení účtu jinde než v ČR, ale pokud chcete mít přístup i na českou burzu jako já, tak je dle mého nejlepší založit si účet u nás.

Na našem trhu bych jako nejvýhodnější pro dlouhodobé a zároveň začínající investory do českých akcií viděl FIO banku a jejich aplikaci e-broker. Pro založení účtu v aplikaci e-broker stačí navštívit libovolnou pobočku FIO banky a mít sebou platný občanský průkaz. Ačkoliv zmíněná aplikace není příliš propracovaná, pro účely občasných obchodů s cílem dlouhodobě držet otevřené pozice je zcela dostačující a hlavně bez jakýchkoliv poplatků. Jediné poplatky zde jsou za uskutečněné transakce (nákupy či prodeje). Tyto poplatky při investování do CZ akcií činí 0,4% z objemu transakce a minimálně nějakých 40 Kč, což je podle mě celkem solidní ve srovnání s konkurencí.

Pro denní tradery či investory do akcií cizích zemí jsou na trhu jistě lepší brokeři, zvláště pak na trhu mimo ČR. O těch se zde však nyní zmiňovat nebudu, neboť jsem je zatím sám nezkoušel.
  

úterý 19. června 2012

Je možné se přesunout z role zaměstnance rovnou do role investora?

Má odpověď na tuto otázku zní: ANO JE!

Je ovšem nutné splnění několika předpokladů, jako třeba vydělávat dostatek peněz, aby i po zaplacení veškerých výdajů zaměstnancovi zbylo něco na investování a aby se vyznal aspoň v některé oblasti investování a další.

Já osobně vidím možnost v investování do akcií s cílem vybrat dobré investice na dlouhou dobu. K tomu je potřeba se v této oblasti zorientovat, což ale v dnešních dobách internetu není vůbec obtížné, stačí vědět kde hledat informace. Dále se tomuto tématu budu věnovat v dalších příspěvcích.
  

středa 13. června 2012

Cashflow kvadrant


Zaměstnanec: Pracuje pro svého zaměstnavatele, čímž v podstatě vyměňuje svůj čas, energii atd. za peníze. Zaměstnanec má obvykle nízký aktivní příjem, jež má pouze takovou velikost, aby neodešel do jiné firmy nebo se raději nenahlásil na pracovním úřadě jako nezaměstnaný.

  • Příklady výhod zaměstnance: Nemusí řešit daně a SZP, nemusí řešit prostory, má obvykle menší odpovědnost.
  • Příklady nevýhod zaměstnance: Rozhoduje o něm někdo jiný, často pociťuje tlak vedení, obvykle nemá možnost ovlivňovat společnost, pro kterou pracuje.


Podnikatel (OSVČ): Pracuje sám pro sebe a podobně jako zaměstnanec vyměňuje svůj čas, energii atd. za peníze. Podnikatel má aktivní příjem, který je zpravidla vyšší než v případě zaměstnance. Má právě takovou velikost, jaké jsou možnosti a úsilí podnikatele, jaká je situace a podobně.

  • Příklady výhod podnikatele: On sám určuje, co bude dělat, může využít daňové odpočty, jeho příjmy bývají úměrné jeho snaze a píli.
  • Příklady nevýhod podnikatele: Musí řešit daňové přiznání, má vyšší odpovědnost, nese veškerá rizika spojená s podnikáním.


Majitel firmy: Pracují pro něj zaměstnanci, již nemusí věnovat svůj čas a energii práci, pokud je firma schopna samostatného fungování bez přičinění majitele firmy.

  • Příklady výhod majitele firmy: Může mít slušný pasivní příjem, není nad ním žádný nadřízený a má moc ovlivnit fungování firmy.
  • Příklady nevýhod majitele firmy: Musí pravidelně platit své zaměstnance bez ohledu na aktuální výdělečnost firmy, často je potřeba aby kontroloval fungování a případně vybíral vhodné kandidáty do vedení firmy.


Investor: Investuje své peníze tak, aby mu vynášely další peníze, což může dělat prostřednictvím investic do firem, projektů apod. a tím vzniká pasivní příjem.

  • Příklady výhod investora: Pokud má dost peněz, mohou mu generovat takový výnos, že již nemusí být nutné, aby jakkoliv pracoval. Nemusí být závislý na příjmech z jedné firmy, jednoho projektu a tak dále.
  • Příklady nevýhod investora: Musí své investice pečlivě vybírat a pokud možno je v průběhu času aspoň sledovat. Musí být schopen správně ohodnotit investici a na základě tohoto hodnocení pak některé investice vybrat.