Jak na hodnotový screening (část 1)

V minulém článku jsem popisoval, jaká kritéria je dobré při hodnotovém screeningu sledovat a co znamenají. V dnešním článku se zaměřím na volbu hodnot některých těchto kritérií (PE, PB a CR).

Ještě než začnu psát dále, považuji za rozumné uvést, že aby hodnotový screening akcií dělal skutečně to co má, tedy vybíral zajímavé akcie z pohledu hodnotové investiční filozofie, tak je nutné splnění všech zvolených kritérií naráz, nikoliv jednotlivě.

Též je vhodné poznamenat, že u některých kritérií je dobré nejprve popřemýšlet, ze kterého sektoru (např. energetika, bankovnictví apod.) nás budou akcie zajímat a jaké hodnoty jsou v daném sektoru dobré pro potenciálního investora.

Volba hodnot kritérií

• PE (Price to Earnings) – Jedno z nejvíce známých a sledovaných kritérií. Obvykle se udává, že k nákupu jsou vhodné akcie, co mají PE nižší než 15. Vyšší hodnoty PE jsou přípustné za předpokladu, že úměrně k tomu pravidelně roste i zisk společnosti. Např. u společností, jejichž zisk v posledních deseti letech rostl každoročně o několik procent, je možné tolerovat i vyšší PE než 15. Osobně si myslím, že nejlepší je v případě nákupu akcií zaměřit se na akcie s PE pod 10, přičemž je zároveň dobrá perspektiva, že zisk společnosti nebude klesat. Vždy je dobré si uvědomovat, co PE vlastně znamená. Hodnota PE udává, za jaký násobek (čistého) ročního zisku připadajícího na jednu akcii, se tyto akcie obchodují.
• PB (Price to Book value) – Další oblíbené kritérium, u něhož se často udává, že maximální přípustná hodnota je kolem 2. I já osobně mám rád, když má akcie PB pod 2. Pan Gladiš ve své knize „Naučte se investovat“ dokonce udává jako maximální hodnotu vhodnou pro investici 1,5.
• CR (Current Ratio) – Hodnota tohoto kritéria udává, jak dobře je společnost schopna hradit své krátkodobé závazky a jeho nízká hodnota může signalizovat nebezpečí budoucích platebních problémů. Podle mého názoru by měla být jeho hodnota aspoň 1, kdy se velikost krátkodobého cizího kapitálu (tedy krátkodobého dluhu) rovná velikosti oběžných aktiv (tedy aktiv s dobrou likviditou). Podle Daniela Galdiše má být hodnota CR dokonce aspoň 2.

V příštím článku proberu volbu hodnot dalších kritérií (zmíněných v předchozím článku).

   

Hodnotový screening akcií

Při aplikaci hodnotové filozofie v praxi je dobré umět vyfiltrovat ty akcie, které jsou z pohledu hodnotové filozofie zajímavé. V hodnotové filozofii jsou zajímavé především „levné akcie“, avšak zde pozor na výklad tohoto slovního spojení. Levnými akciemi se zde myslí takové akcie, jejichž cena na burze je nižší, než jejich skutečná (vnitřní) hodnota. Proces filtrace potenciálně zajímavých akcií z pohledu hodnotové filozofie je možné nazývat: hodnotový screening akcií.

V hodnotovém screeningu jde především o nastavení takových kritérií pro filtraci, aby jím prošli pouze ty společnosti, které jsou levné (tedy mají vysokou vnitřní hodnotu vzhledem k jejich ceně na burze). Důležitá kritéria, která doporučuje sledovat např. kniha: Naučte se investovat, jsou PE, PB, DE, CR, dividenda, tržní kapitalizace a růst zisku.

• PE – z angl. price to earnings ratio, neboli poměr ceny akcie k zisku na akcii. Čím je tento ukazatel menší, tím je akcie levnější.
• PB – z angl. price to book value, neboli poměr ceny akcie k účetní hodnotě vlastního kapitálu připadajícího na jednu akcii. I zde platí, že čím je tento ukazatel menší, tím je akcie levnější.
• DE – z angl. debt to equity, neboli poměr dluhu k vlastnímu kapitálu společnosti. Čím je tento ukazatel vyšší, tím vyšší je zadlužení společnosti.
• CR – z angl. current ratio, neboli likvidita společnosti. Ta udává poměr oběžných aktiv ke krátkodobému cizímu kapitálu společnosti. Čím je tento ukazatel vyšší, tím lépe společnost zvládá likvidovat své krátkodobé závazky.
• Dividenda – pravděpodobně z angl. „divide“ (jako dělit), neboť dividenda znamená podíl na zisku společnosti. Čím vyšší je dividenda vzhledem k ceně akcie, tím lépe pro investora. To ovšem platí za předpokladu, že dividenda je vyplácena ze zisku společnosti a že není vyplácena např. na úkor zvyšování zadlužení společnosti.
• Tržní kapitalizace – vyjadřuje tržní hodnotu společnosti jako násobek ceny akcie na burze a počtu vydaných akcií. Obvykle se udává, že společnosti jsou pro investory tím bezpečnější, čím vyšší mají tržní kapitalizaci.
• Růst zisku – často se bere za delší období, např. několik let a určitě je pro investory dobré, když v posledních letech zisk společnosti rostl.

V příštím článku rozeberu jaké hodnoty uvedených kritérií volit, jaké nástroje lze při hodnotovém screeningu akcií použít a jak s těmito nástroji pracovat.
   

O investičních filozofiích

Při investování (nejen) do akcií je vhodné uplatňovat předem danou strategii, často nazývanou investiční filozofie. Mou velkou chybou v prvopočátcích investování do akcií bylo, že jsem předem žádnou takovou investiční filozofii neměl a akcie jsem nakupoval spíše podle aktuální nálady, dojmů, trendů na trhu a podobně. Teď říkám, že by bylo bývalo dobré se tomuto chování vyvarovat. Na druhou stranu jsem rád, že jsem si tím prošel a ověřil si pravdivost tvrzení, že je potřeba mít předem definovánu nějakou racionální strategii – investiční filozofii.

Investiční filozofie každého investora by měla odrážet jeho samého, měla by vystihovat jeho názor na efektivitu trhu, racionalitu ostatních investorů a obecně fungování trhů.

Investičních filozofií je celá řada a jak píše pan Daniel Gladiš ve své knize Naučte se investovat: „s určitou nadsázkou by se dalo říci, že je tolik investičních filozofií, kolik je investorů“. Přesto existuje několik základních investičních filozofií, které jsou dobře vymezitelné. Mezi ně podle pana Gladiše patří:

• růstová filozofie,
• hodnotová filozofie,
• časování trhu,
• strategie využití arbitráží,
• strategie aktivního obchodování a
• technická analýza.

(popis jednotlivých filozofií viz zmíněná kniha)

Ze všech uvedených filozofií je mně osobně nejbližší hodnotová, ta se zabývá skutečnou hodnotou toho, co kupujeme (např. akcie) a porovnává ji s aktuální tržní hodnotou (za kolik je možné ji koupit). Na základě tohoto porovnání se pak dá o akcii usoudit, zda je levná či nikoliv. Pochopitelně je akcie levná v případě, že je její skutečná hodnota vyšší, než její tržní hodnota. No a zcela logicky je doporučováno vybírat si pro své investice právě levné akcie.
  

Do čeho se dá investovat 10 tisíc Kč?

Hned z kraje pominu možnosti, které nepovažuji za investice, ale spíše za generátory provizí a poplatků bankám či finančním institucím. Těmi myslím především produkty jako je IŽP (investiční životní pojištění), většina OPF (otevřené podílové fondy) a podobně.

Ačkoliv se může zdát, že částka 10 tisíc Kč je značně limitující a pro investování nepoužitelná, tak mě napadají hned 2 možnosti, jak ji chytře investovat. V mém okolí existuje mnoho lidí, kteří by rádi investovali, ale nedisponují příliš vysokými částkami. Na jejich otázku, do čeho bych investoval volných 10 tisíc Kč, bych asi ihned odpověděl do akcií. Od této částky to podle mě v případě akcií začíná dávat smysl.

Druhá možnost, která mě napadne, a která je v případě takovýchto částek možná i o dost zajímavější, je investovat do malých výdělečných webů. Není to tak dávno, co jsem narazil na web zabývající se právě investováním do webů: Inwebstor.cz. Dle mého názoru je to web s užitečnými informacemi, které mohou začínajícím v ledasčem pomoci. V jednom z příspěvků se řeší například i „Kde koupit ziskové weby“. Z českých portálů, kde lze weby kupovat, prý připadá v úvahu zejména Webtrh.cz. Pokud se ovšem nebudeme chtít omezovat na české a slovenské weby a omezenou nabídku, pak je údajně vhodným kandidátem Flippa.com, kde je možné pořídit výdělečný web už i za cenu několika desítek dolarů.

Napadají Vás nějaké další možnosti, jak smysluplně investovat 10 tisíc Kč?
  

Co nás může překvapit v začátcích investování?

Na počátku investování (nejen do akcií) nás může nemile překvapit několik faktorů, které snižují případné zisky. Mezi tyto faktory patří samozřejmě transakční náklady ale i náklady na vedení účtu,  spready, daně, zpoždění dat z burzy a další. Pojďme se na jednotlivé faktory podívat trochu blíže a rozebrat možnosti, jak se jim vyhnout.

Transakční náklady vznikají, pouze pokud probíhají transakce (tedy nákupy a prodeje akcií apod.). Lze je pochopitelně snížit minimalizací počtu transakcí a též výběrem vhodného brokera, u kterého jsou transakční náklady nízké. S náklady na vedení účtu je nutné počítat pouze u některých brokerů. Naštěstí pro většinu začínajících investorů bez většího kapitálu je na trhu dost brokerů, kteří za vedení účtu nic nepožadují. Pro mě osobně jsou transakční náklady a náklady na vedení účtu klíčovými faktory při výběru vhodného brokera.

U méně likvidních cenných papírů jsou obvykle velmi podstatným faktorem spready. Spread zde znamená rozdíl mezi nabídkovou cenou a poptávkovou cenou cenného papíru. Nabídka cenného papíru je na burze zpravidla za vyšší cenu, než je poptávka po něm. Důvodem této skutečnosti je, že kdykoliv se na burze setkává nabídka s poptávkou, probíhají transakce, dokud se příslušná nabídka, poptávka či obojí neuspokojí v plné výši. Pak již na burze zůstane jen nabídka za vyšší cenu a poptávka za nižší cenu, čímž opět vznikne rozdíl mezi nabídkovou a poptávkou cenou, tedy spread. Asi hlavní možností jak se spreadům vyhnout, je zaměření se na dostatečně likvidní tituly, u kterých bývají spready nízké. To však je bohužel krok, který nás může ochudit o množství zajímavých investic zejména z pohledu hodnotové investiční filozofie, která se často zabývá právě tituly, které stojí stranou zájmu většiny investorů (čímž je u nich nižší likvidita).

Zejména pro dividendové a krátkodobé investory jsou značnou přítěží snižující jejich zisky daně. Co se dividend týče, tak z nich je ve většině zemí strhávána srážková daň z dividend. U nás tato daň činí 15% a dividendy nám na účet přijdou již zdaněny. Další daní je zde daň z kapitálových zisků, tedy zisků, jež plynou např. z prodeje akcií za více peněz, než za kolik jsme je nakoupili. Tuto daň nemusíme platit, pokud splníme tzv. „daňový test“. Daňový test má u nás v ČR aktuálně délku 6 měsíců, ale tuším, že se chystá prodloužení na 3 roky. Abychom splnili daňový test, musíme případné kapitálové zisky (např. z nedávno nakoupených akcií) realizovat až po uplynutí zmíněné doby, jinak vznikne povinnost odvést daň z kapitálových zisků. Pro podrobnější a přesnější informace o daních doporučuji podívat se do zákona o daních z příjmů.

Posledním faktorem, který jsem uvedl je zpoždění dat z burzy. Tento faktor je závislý na tom, odkud data máme, zda ze stránek příslušné burzy (kde bývá značné zpoždění), nebo třeba z našeho účtu u brokera, přes kterého investujeme. Toto zpoždění bývá různé i v rámci jednotlivých brokerů. Zpoždění dat je často příčinou toho, že již není možné prodat či koupit cenný papír za poslední známou cenu a možná prodejní či kupní cena je již někde jinde. Tento problém je opět možné eliminovat výběrem brokera, který zprostředkovává data z burzy minimálně zpožděná. Bohužel je to často na úkor nákladů na vedení účtu.

S kolika penězi se dá začít investovat do akcií?

S kolika penězi se dá začít investovat do akcií? Odpověď na tuto otázku je do jisté míry subjektivní záležitostí. Například můj názor je, že pro začátek je ideální mít k dispozici finanční obnos v rozmezí 10 až 100 tis Kč.

Investovat částky, které jsou výrazně nebo dokonce řádově menší než 10 tis Kč nemá příliš smysl z pohledu jak potenciálních budoucích výdělků, tak i z pohledu transakčních nákladů, které mívají jistou minimální výši. Obvykle jsou transakční náklady u jednotlivých brokerů vypočteny procentuálně z objemu transakce (nákupu či prodeje) a aby se zabránilo příliš malým obchodům, které by se brokerům nevyplatily, tak je zde právě ta minimální výše transakčních nákladů. Obvykle bývají tyto minimální transakční náklady v řádech desítek až stovek korun, takže pokud bychom měli v úmyslu investovat např. 1 000 Kč, tak by transakční náklady činily řádově jednotky až desítky procent, což už na první pohled zřejmě nebude to pravé ořechové. Za normálních okolností, kdy investujeme rozumné částky, by transakční náklady neměly v žádném případě přesáhnout jedno procento (aspoň u slušných brokerů).

Částkám vyšším než 100 tis Kč je též dobré se v počátcích investování raději vyhnout. To zejména z důvodů, že pokud na počátku uděláme nějakou chybu jako třeba ukvapenou investici, tak je dobré přijít o pár tisíc, než o pár milionů. Každý kdo má v plánu začít investovat a zatím nemá buď žádné zkušenosti, nebo jen zkušenosti z demoverzí či „obchodováním na papíře“, tak si může být jist, že nějaké ty ukvapené investice určitě udělá. Dokud člověk neinvestuje skutečné peníze, tak si může myslet, že jeho se to netýká, ale opak je pravdou. Sám jsem si vyzkoušel.

Jedny z nejhorších chyb, co jsem několikrát zejména v počátcích udělal, byly:

• Propadání náladám trhů (prodávání / kupování akcií, když prodávají / kupují ostatní) a
• vsázení na rady ostatních bez jakékoliv vlastní analýzy.

Ačkoliv mě tyto chyby stály peníze, jsem za ně velice rád, neboť jsem si z nich vzal ponaučení, že téměř vždy je mnohem lepší dát sám na sebe a svou analýzu, než na cokoliv jiného. I když jsem o tom mockrát četl, stejně jsem se o tom přesvědčil i na živo a jsem si jist, že se to nevyhne ani vám, co budete s investováním začínat.
  

Jak či kde začít investovat do akcií

Když jsem se kdysi seznámil s pojmem akcie, dost dlouho mi trvalo, než jsem vůbec zjistil, jak se vlastně dostat k investování do akcií. Po dlouhém prolézání všemožných stránek a fór jsem došel k tomu, že nejprve je nutné nalézt nějakého brokera / makléře / zprostředkovatele obchodování s cennými papíry. Říkal jsem si fajn, teď vím, koho mám asi hledat ale kde?

Pro ty, kdo nyní řeší podobný problém, mohu doporučit navštívit stránky ČNB sekci „Dohled nad finančním trhem“, kde se dá proklikat až na „Seznamy regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu“, kde nás budou zajímat „Obchodníci s CP a pobočky zahraničního obchodníka s CP“. To je v podstatě seznam subjektů na území ČR, které mohou připadat v úvahu pro založení „akciového účtu“. Jsou pochopitelně i možnosti založení účtu jinde než v ČR, ale pokud chcete mít přístup i na českou burzu jako já, tak je dle mého nejlepší založit si účet u nás.

Na našem trhu bych jako nejvýhodnější pro dlouhodobé a zároveň začínající investory do českých akcií viděl FIO banku a jejich aplikaci e-broker. Pro založení účtu v aplikaci e-broker stačí navštívit libovolnou pobočku FIO banky a mít sebou platný občanský průkaz. Ačkoliv zmíněná aplikace není příliš propracovaná, pro účely občasných obchodů s cílem dlouhodobě držet otevřené pozice je zcela dostačující a hlavně bez jakýchkoliv poplatků. Jediné poplatky zde jsou za uskutečněné transakce (nákupy či prodeje). Tyto poplatky při investování do CZ akcií činí 0,4% z objemu transakce a minimálně nějakých 40 Kč, což je podle mě celkem solidní ve srovnání s konkurencí.

Pro denní tradery či investory do akcií cizích zemí jsou na trhu jistě lepší brokeři, zvláště pak na trhu mimo ČR. O těch se zde však nyní zmiňovat nebudu, neboť jsem je zatím sám nezkoušel.